Bordel na kolečkách

Lidé v historii lidstva se dělí na dvě skupiny.

Jedni hledali miny a našli demokracii.

A ti zbylí hledali demokracii a našli miny.

Ocitli jste se někdy v pasti? Myslím tím v pořádné pasti. Já jsem zrovna do jedné spadl a ani nevím jak. Sakra. Největší past v mém životě. Problém. Nikdo o tom neví. Asi jsem zmagořil, možná jsem jenom blázen, možná ne. Nemůžu to ani posoudit, a nikomu o tom říct, ani nejlepším kamarádům. Možná že i oni tu past tvoří. Šíleně mě to užírá.

Dlouho jsem si něčeho všímal jenom napůl, ale stačí jeden den pochybností na to, abych zjistil jak mi na dané věci záleží. Jenže co když právě to je zdroj té pasti? Šíleně komplikovaná záležitost. Možná stojím před životní výzvou, možná je ta výzva jenom klam v mý blbý hlavě. Buď tu šanci zahodím a bude po pasti. Nebo ji využiju, ale tím ta past zřejmě jenom nabude na síle.

Není nikdo, kdo by mi mohl pomoct nebo poradit. Ale já tu šanci prostě zahodit nemůžu. Co když se už nikdy podobná šance opakovat nebude? Past nebo konec životní šance, která možná ani neexistuje? Bože, tohle se mi jednou vymstí. Navíc je tu ještě jedna věc která onu past ještě umocňuje. Kam až jsou lidé schopni dojít ve svých pokusech? Někdo asi daleko. Lítám v tom sám. Nikdo mi nemůže pomoct a já nevím co dělat. Proč zrovna já? Tohle si nezasloužím. Proč???

Tak sem tady zase. Jó já vim sice po dlouhý době. No dobře napsal jsem sem jenom dva příspěvky. Ptáte se proč se sem po tak dlouhý době vracím? No vodpověd je hodně jednoduchá. Příde mi že se všechno sere. Lidi sem přestali psát což je velká škoda, poslední příspěvek někdy 23. října nebo kdy teď přesně nevim. Co se to kurva děje? Já vim, že do toho zrovna já nemam moc co kecat – po dvou příspěvcích. Ale vidim že se na to nakonec vysrali i ty ostatní. Těm slušnejm nebo alespoň slušnějším lidem se omlouvám za výrazy, který tady používám a nejmíň v tomhle příspěvku používat budu, protože je to fakt hrůza – to sem píšu proto abych ty slušný lidi neodradil hned ze začátku a taky proto aby si nemysleli že jsem ňákej cvok nebo něco podobnýho. Proč? Tak za prvý tady se musí zvednout návštěvnost i když jí teď přesně neznám. Ještě se na to zeptám Bugsleho. Tak a abych se vrátil k původnímu tématu. Jak vidim je to tu dost špatný, nejenom tady k tomuhle mě vede víc věcí. Ale zaprvý mě k tomu, abych sem zase začal psát vede to, že sem nikdo nepíše a to mě vytáčí. Tady to musí žít, lítat, rozumíte. A s tim se musí něco dělat. Měl to bejt alespoň podle nás – no znáte to ne? – výbornej blog.

Né nadarmo se říká: první vyhrání z kapsi vyhání. Teď nikdo asi nechápe co tím myslím nebo na co tím narážím. Vysvětlim a s radostí. Na konci školního roku bohužel taky toho našeho posledního na základce (to je taky jedna z těch mnoha věcí, která mě vede k tomu, zase začít psát si dal Bugsle jeno malý předsevzetí. Jo to byla taky jedna z jeho výmluv, jak se mohl začít chovat jako absolutní debil a puberťák aspoň to tak tvrdil von (teď doufám že mi to promine, ale já si za ti stejně budu stát pzn. teď píšu jenom vo něm to jak se chovám já tak to nemůžu posoudit, ale jestli chcete to může posoudit on). Ale teď abych se už konečně dostal k tomu jeho předsevzetí, doufám že už jste na to nezapoměli, nevim až jak to budete číst, ale já, když to píšu tak mi to přijde jako hrozná dýlka a doba, protože nepíšu nijak zvlášť rychle a eště k tomu koukám na zprávy. Tak už du na to, pamatujete si téma že jo? No jo já vim už du na to, dufám, že už sem mezitim nic nezapoměl já. Tak ale dost. K tomu jeho předsevzetí. No zkrátka bylo to předsevzetí že do konce školního roku napíše alespoň jeden příspěvek za den na BNK – jentak mimochodem to jsme my (ale todle bylo trapný, čtenář totiž neni debil). A právě todle to předsevzetí byl, alespoň podle mě začátek konce, já totiž nevim jak tomu bylo vo prázdninách všechno taky nečtu že jo. Ale teď neni číst pořádně ani to něco. No nic se prostě holt číst nedá a to vý i každý malý dítě, který eště ani číst neumí a právě todle mě sem přivedlo. Celej listopad sem nikdo nic nenapsal!

No někdo s tim hol něco musí dělat, nebo snad ne? No co je s váma lidi? To to tady necháte jen tak chcípnout co? Ale jáááááá to tu eště nehodlám zabalit! Viz jedna TV reklama na jeden nejmenovanej čistič WC. To je taky debilní zákon místo, aby byli rádi že jim dělám reklamu tak mě můžou eště zažalovat. A navíc už si stejně nepamatuju co to bylo za prostředek. A právě tady u nás ňákej takovej prostředek potřebujeme. Pro ty méně vzdělané to byla jenom metafora. Proč ho potřebujeme? Protože právě tady všechno skončilo v hajzlu. A příde mi že nejenom na BNK ale všude tady u nás ve Strašnicích, možná že se šeredně pletu, to by moch posoudit i Bugsle ale u týdle věci hodně zavisí na suběktivním úhlu pohledu. Tak například já sem už hroznou dobu neviděl fůru lidí a neni to jenom tim že sme pryč ze zakládky ale i tim že fůra lidí prostě vodchází kamsi pryč do neznáma, do daleka, do temnoty…

Tak například nedávno se vodstěhoval jeden perfektní člověk do Dejvic, ale vo něm až někdy jindy. Když jste zvyklí devět let chodit stejnou cestou ve stejnou dobu se stejnym kamarádem a vídáte stejný lidi a místa i když je neznáte osobně ale každej den ráno je na tý cestě míjíte, řeknete si možná že je to jenom vodpornej každodenní stereotyp a komu by todle mohlo přece chybět? Začne. Časem vám to fakt začne chybět. A když vám pak eště nivej třídní řekne že je todle všechno minulost a už to nikdy nebude, tak vám příde že ste právě prošvihli nejlepčí etapu svýho života. Ke každýmu místu se váže ňáká dobrá vzpomínka a i ty zlý věci se časem mění na dobrý vzpomínky který už nikdy nezmizej, ale většina z nich se vybaví až při návštěvě toho místa. Za těch devět let sem si natolik zvyk na tu cestu do školy že se vobčas vydám špatnym směrem než mám jít, protože sem prostě porát zvyklej na tu starou cestu do školy a dneska sem se dověděl že nejsem jedinej kdo má strach že jednou příde do třídy na starý škole a tam budou úplně jiný lidi a já zjistim že už mám bej dávno jinde a všechno že už je pryč. A to samý mě čeká za čtyři roky a jak to bude dál? Za dest let a co teprv za třicet a za padesát? Stejně se vždycky rád vrátim na ty starý známý místa zavzpomínat na doby dávno minulé. To byly tenkrát zlatý časy. Ale podstatná věc je ta že uplynulo asi půl roku a tady na BNK je dávno po bitvě. To se musí změnit a kdo do toho de se mnou ať se k tomu vyjádří teď nebo ať mlčí navždy. Stačí jeden příspěvek za tejden. Kdysi mi Bugsle řek: „Změníme svět.“ A já na to: „O to už se pokoušeli mnozí.“ A von mi řek: „Ale my budeme první komu se to povede.“ A já si to porád pamatuju. Neni to snad tak, že svět mění každej už jen tim, že se narodí? Jo je to tak ale každej to mění trochu jinak někdo víc někdo míň. To už podle toho co komu vyhovuje. Tak co dete do toho zase někdo? Vožije to tu zase nebo už to tu navždy chcípne jako jednou všechno? Nebylo by to moc brzo? Já do toho teda du ale potřebuju voporu a vtom mi můžete pomoc jenom vy. Tak se rozhodněte byla by to škoda.

V žádném případě na jeden zátah!

Zrovna koukám na učební plány z chemie a snažim se vše si zopakovat před zítřejším testem a co nahoře nevidím:

Počet hodin ročně: 70; týdně: 2

Okolo jsou ještě nějaké další věci, ale tím vás nebudu zatěžovat…

Co je na tom zajimavé? Jenom se zamyslete – je to dvakrát týdně, což je poměrně velká frekvence, ale ve výsledku, s prázdninami a svátky, to dá jenom 70 hodin. K tomu ještě něco odpadne a podobné věci. V tu chvíli tam máme 60 hodin, jen to hvízdne. A to není moc.

Z tohoto pohledu, je každá hodina jedinečná.

Když mi v 11:18 dorazila zpráva od mého kamaráda Killjoye, naprosto jsem netušil o co jde. Když jsem si to za chvíli přečet, říkal jsem si „Oj, kurva“. Nějak moc jsem o tom nepřemýšlel. Ovšem během vyučování mi to docvaklo.

Obsah zprávy:

Severni Korea uskutecnila si pred 2.h test s jadernou bombou. USA sou nasrany a S.K. jsou pripraveny na „totalni valku“. Uz je to tady World War 3!!!

Došlo mi, že to kurva je vlastně pravda. „Army politika“ pana Bushe hrozí ocelovou pěstí a jakákoliv země to může pro výstrahu odnést. Ať už ta výstraha bude odkudkoliv.

Není to tak horký, já vím. Ale je nutný si to srovnat v hlavě.